Nerudnej Neruda

středa 18. květen 2011 10:00

Zábavnější část představení
internet

O tom, jak jsem se nechal zlákat na koncert kapely Neruda. O tom, jak nesnáším hudební rádoby vtipnou produkci kapely Nightwork. A také o tom, jak jsem byl rozčarován z toliko chválené La Putyky.

 

Kapela Neruda mne vlastně oslovila už před rokem svojí nadupanou deskou. A pak, jednoho dne, když Fanda přišel s tím, že má volňásky na jejích první pražský koncert, nebylo nad čím přemýšlet. Trochu horší ovšem bylo sehnat někoho, kdo by se mnou na koncert šel, protože nikdo z mých kamarádů pohybujících se mimo hudební branži tuhle kapelu nezná.

Neruda, abych vás vpravil do děje, je formace, která vznikla z touhy dělat tady hudebně zajímavý projekt, který je postavený na temné vlně undergroundu, v zahraničním kontextu je takovým osvěžením například Cavův Grinderman, takže základem jsou pořádně řvavé kytary, dunivé bicí a šílený zpěv Matěje Rupperta (kupodivu zpívá česky) a nesmím zapomenout na pořádně peprné texty.

Takže koncert může začít, předkapelu jsme úplně nestihli, protože jsme čekali vedle Vladimíra pět jedna vosm, Trafika a Oriona frontu na pívo, ale pak jsme si šli najít poklidné místečko pro poslouchání tak neklidné hudby. Jelikož Neruda vydal teprve první CD, tak koncert měl rychlý spád a hrály se snad kromě jedné dvou písniček pouze tyhle songy, tempo bylo zběsilé, žádné proslovy mezi písničkami, které na sebe častokrát rovnou navazovaly.

Hosti se střídali u mikrofonů a patronem desky se stal již zmiňovaný rapper Vladimír 518, který ji polil lahváčem Plzně a hodil do kotle.

Stál jsem tam a přemýšlel, jestli tohle, co vidím a slyším, není ta zábava, která mi tady chybí? Na naší hudební scéně, kde největší vtipálci jsou Nightwork, co jsou gejové s koulemi vpravo u tepláků a Xindl X a jeho Anděl, co dostal na prdel.

Uvědomil jsem si, že Neruda je silná hudba, ze které vyzařuje určitá šílená virtuosita podpořená skvělým zpěvem, který sice na koncertě trošku zanikal v hluku nástrojů, ale s opravdu vtipnými texty, které nejsou prvoplánové, ale přitom rýpou a tepou dnešní zjednodušenou dobu.

Všechno se mi to mělo ukázat ještě dál v praxi, když jsem šel po koncertě na pivo se svými spolužáky, kteří chodí o ročník níž. U stolu vyčníval jeden takový chlapec, vlastně vcelku podobný Vojtovi Dykovi, patka, kostkovaná košile a věžovitá postava, co neví, kam má složit své předlouhé nohy v tmavomodrých rourách. To by všechno ještě šlo, až do té doby, než jsem zjistil, že největší zábava těchto mladých je balancovat na hraně mezi normální sexuální orientací a homosexuálstvím (stejně jako slavní Nightwork). Takže sponka ve vlasech, teplé pohyby a ještě teplejší oslovení.

Co to sakra ty podělaný Nightworkové tady zaseli? To není nic vtipnějšího, než hrát si na gaye nebo chodit v teplácích? Copak ty laciné chytlavé odrhovačky, které vlastně normálně smýšlející lidi můžou jedině urážet (obzvlášť pak gaye v písničce Globální oteplování - kde nám nabízí největší klišé a předsudky, které o této komunitě existují ve třech minutách, bravo), jsou tak vtipné? Ne, jsou to jen prvoplánové žertíky a s opakováním ztrácející veškerou efektivitu stejně jako den starý vtip.

Když mě potom tedy dotyčný rádoby gay oslovil potřetí: "Ááále, ty buzno,…“ neudržel jsem se a řekl mu, že to přestalo být vtipné, už když to řekl poprvé, natož teď a že u něj žádná buzna opravdu nejsem, načež jsem se dozvěděl, že to je vlastně normální způsob komunikace. Pro mě tedy ne. Beru sexuální orientaci každého člověka jako jeho osobní věc, do které mi nic není a kterou mi on nemusí hlásit na každém kroku. Pokud dotyčný je homosexuál, tak proti němu nic nemám, ale nemusí to dávat okázale najevo, a tím spíš pokud tvrdí, že je heterosexuál hrající si na homosexuála, tak tím spíš mě ten člověk nezajímá a přijde mi, že svojí nezajímavost skrývá za roušku jakési odlišnosti, kterou jakoby říká ve vtipu.

 

Zklamání v Putyce

Další kulturní zážitek je tentokrát z velebeného představení nového cirkusu La Putyka. Hrozně jsem se na něj těšil a viděl jsem různé ochutnávky v Uvolněte se, prosím a strhující trailer k představení. Lístky na něj jsem vlastně ani nesháněl, protože byly prakticky pořád vyprodané. Pak ale přišla do školy Anča, že má jeden na víc a jak jinak to dopadlo, než že jsem šel…

Sice už v době, kdy se hraje v La Fabrice už druhé představení Up end Down, které je dle recenzí lepší, než první Putyka, ale byl jsem rád, že se i tak můžu, sice za 450 Kč, podívat na všemi opěvované dílo.

Jelikož jsme věděli, že ve zdejším divadelním prostoru nemají sedačky čísla a že tu funguje systém, kdo dřív přijde, ten dřív mele, což mi přijde v divadle naprosto nesmyslné, stáli jsme dobrou půl hodinku frontu u dveří do sálu. Jak to tak bývá, když je někde hodně lidí, vytvořilo se zde zbytečné dusno a napětí a příšerné vedro. Člověk stál pouze na jedné noze a ještě ani ne na svojí.

Asi čtvrt hodiny před představení si nějaká podivná dívčina stoupla na bar a začala bez představení sama sebe: "Tááákže, dobrý večer." - bez odezvy mezi nasupenými diváky. "Ještě jednou, dobrý večer." - to už se několik odvážlivců rozhodlo i přes její vychování řeznického psa říct otráveně: "Dobrý večer.", načež se ozvalo: "No, díky." u mě už v tu chvíli skončila, jenže ona pokračovala dál: "Ať zvednou ruce ti, co měli pivo, víno, kafe." Samozřejmě jsem si v tom dusnu jedno pivo dal, takže jsem ji zvedl s očekáváním toho, že slečna vytáhne další ze svých hloupých poznámek, světe, div se, dočkal jsem se. "Takže vy všichni běžte na záchod, protože během představení už nebudete moct, respektive budete, ale už nebudete moct zpátky."

Pak už jsem jen svíral zaťaté pěsti a modlil se, ať už je zticha. Po další čtvrt hodině (asi tak 20:03) se konečně otevřeli dveře do sálu (představení má začínat ve 20:00), přišel nechutný sprint za sedačkami, abychom si pro sebe utrhli co nejlepších místa, jako když se otvíral Český sen a celý národ běžel přes pláň až k němu, ona vlastně i La Putyka je trošku přefouklá bublina.

Sedadla jsme si tedy vybrali aspoň v první řadě, ve které byly židle s opěradly, což mě stejně nezachránilo, protože tam bylo tak málo místa na nohy, že jsem po půl hodině dostal hroznou křeč a nemohl jsem se ani protáhnout, protože bych skopnul lidi sedící na polštářcích přede mnou. Takže jsem už pak jenom sledoval, kdy to všechno skončí. Co na to říct ještě dál. Za 450 Kč naprostá neúcta k divákovi v podobě přisprostlé uvaděčky a snaha co nejvíc vydělat na stísněném prostoru, za tu cenu bych si představoval jiný servis, a to nemluvím o těch chudácích, co seděli úplně nahoře a za ty peníze nemohli vidět vůbec nic. Možná by pomohla jednoduchá věc - očíslovat sedadla a prodávat podle kvality sezení a výhledu, ale to je věc, kterou lidé provozující větší sály zjistili už v dobách hlubokého dávnověku.

Co pak k samotné show? Nesnáším v divadle přehrávání a opakování vtipů a La Putyka ve svých klaunských výstupech nic jiného nenabízí, vidět ožralu, co v jednom kuse drmolí a nemůže se vyžvejknout je super chvíli, ale ne celé představení. Nesnáším ty pasáže, když už vám to přijde trapné a máte chuť to za toho člověka doříct, protože víte, co přijde, stejně jako když mluvíte s koktajícím člověkem.

Od artistických výkonů jsem čekal něco mrazivějšího, líbila se mi trampolína, která je hodně efektní, ale vystoupení tří černých postav v čele s Rosťou Novákem mi přišlo úplně zbytečné, stejně jako jejich podivné manipulování s loutkou, která vypadala jako by ji ukradli z muzea špatně vyrobených voskových figurín.

A hudební doprovod? Co můžete čekat, že napíšu, když ho tvoří část Nightwork. Když už se potřetí opakovala opilecká verze Když máš v chalupě orchestrion, tak to bohužel bylo stejně trapné jako tepláky s oteplováním dohromady. To, že když přijde na jeviště Dyk, tak může udělat cokoliv a lidi jsou stejně strašně pobavení (což mi trošku připomíná neotřesitelnou pozici Káji Gottů) se potvrdilo v závěru, kdy z jeviště odchází a opilecky se klátí, což s jeho velkou prkennou postavou opravdu nebylo moc povedené číslo, ale lidi se baví, asi že poprvé vidí, jak má oblečené trenýrky na svých legínách, zase trošku toho prvoplánového vtipu.

Na konci při odchodu se ve mně hnětly pocity vzteku a pocit toho, že jsem byl, jak jen to říct, nejblíže je asi slovo podveden, ale za to si můžu sám. Nikdy jsem si neuvědomil, že jsem všude sice slýchal své nadšené spolužáky, co sehnali lístky na tohle představení, ale snad nikdy pak nenásledovalo stejně nadšené hodnocení samotného představení.

 

 

Reklamní blok:

Z vrkočů tvých upletu bič

abych sám pak mohl se smát

jak sladce voní spánky tvé

a jak opojnou vůni jen má

 

pramínek vlasů co dalas jim třpyt

hvězdnou zář a polibek můr

zkamení ten kdo hladit by chtěl

měsíční svit v zákrutech snů

 

v nichž utone luna a v dlaních svých

pak najdu tvou bílou tvář

já hladit ji chtěl a zapomněl žít

však zbyl mi už jenom pláč

 

Stanislav Hampl

Stanislav Hampl

Stanislav Hampl

Můj blog chce být trošku jiný, a zároveň chce ukázat svět okem studenta a zprostředkovat občas i nějaký další rozměr v podobě pohledu do světa literatury.

Student, který rád píše

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora

Co právě čtu

  • Michel Tournier - Pátek aneb lůno Pacifiku
  • Oldřich Mikulášek - Agogh

Co právě poslouchám

Oblíbené stránky