Co je moc, co příliš a co přespříliš...

úterý 18. červen 2013 09:00

...

Tentokrát o kávě... 

"Show me the place where the suffering began" Leonard Cohen: Show me the place

Tento článek jsem měl napsaný již po posledním náplavkovém předpovodňovém trhu, ale nakonec jsem nad ním ještě hodně přemýšlel, jestli, a v jaké podobě, ho pustím do světa, nakonec se z toho vyklubalo zamyšlení nad kávou, kterému vůbec nevadí jeho poněkud postarší datum sepsání, protože je dost možné, že zdecimovaná Náplavka se dá dohromady nejdříve tento víkend a dost možná až ten další.

Sobotní trhy na Náplavce v současné době zpestřuje dokonce již několik kávových stánků (většinou se počet ustálí na čísle 4). Tři jsou většinou espresso bary a čtvrtý je tak zvaný brewbar. Vede ho mladý barista Jiří Sládek (i když mezi českými baristy spíš patří do té starší a zkušenější kategorie), který svým vzezřením připomíná Ježíše a se stejnou chutí i o kávě káže. Nechává si do Čech posílat pokaždé trošku jiné druhy kávy od vyhlášených britských pražíren (Has Bean, JB), jeho příprava aeropressu je zážitek, okusil jsem u něj už třetí kávu, ale i tak mi dokázal při ubrečeném sobotním dopoledni nasadit několik brouků do hlavy a donutit se zamyslet nad současným stavem v českém kávovarnictví.

Rád jsem zapředl rozhovor, ale následně jsem toho litoval, přišlo další kázání, tentokrát ovšem už bylo tak nátlakové, že jsem měl pocit, že jsem potkal dalšího člověka, co všechno ví a všechno zná, ačkoliv meziřádky jsem poznal, že ani jeho povědomí není bezbřehé. Kolem kávy (stejně jako i v jiných oborech) takové dogmatiky najdeme velmi často. Tato vlastnost je mnohdy vlastní i zákazníkům. Připomnělo mi to, když jsem kdysi četl rozhovor se someliérkou z La Boheme Degustation, která tvrdila, že když si pár od ní nechá doporučit víno k večeři, tak muž, aby ukázal, že je ten silnější v rozhovoru, tak se s ní často dohaduje o vhodnosti výběru a požaduje něco úplně jiného.

Poslouchal jsem, koukal, jak stlačuje aeropress, což je asi nejmodernější alternativní metoda a existuje asi tak zabzilion způsobů jeho přípravy (důležité je si umět ten svůj obhájit), takže se jedná o dost volnou disciplínu, ve které vám vynikne mnoho odstínů kávy a zároveň vás papírový filtr zbaví specifického kávové dochuti, která není úplně příjemná a je speficická pro frenchpress a degustování kávy. Aeropress vám více umožní objevovat opravdové a čisté chutě kávy, je to metoda, která zaryté milovníky espressa nebo latte příliš nenadchne. Taky mi kamarádka při následném ochutnání řekla: "Dyk to chutná jak břečka." Na pořadu dne byla Kenya, zaujala mne její rebarborová chuť, přišlo mi, že ladí k sezónní všude se okolo na stáncích povalující zelenočervené šťavnaté reveni.

Ovšem pak přišlo ono dogmatické ortodoxní kázání... Když se barista dozvěděl, že dělám v Mamacoffee, tak mi začal vyprávět, jak to bylo příjemné, když se otevřelo, ale že od té doby se tam nic nezměnilo. Pořád stejná příprava (stejná příprava jako v Šálku,...), stejná káva a že člověk když tam jde na kávu, tak se netěší /přál bych mu ráno vidět ty fronty natěšených lidí čekající na svoji kávu v Londýnské/ (do toho se přidala žena, která čekala ve frontě se svým keepcupem, nejspíš ortodoxní fanynka - no já jsem si tam dala posledně kapučíno a musela jsem ho vylejt, jak tam bylo bublin, teda samozřejmě ne tady na stánku, dodala - což mě dost nadzvedlo - tahle povaha - když se mi v kavárně nebo restauraci něco nelíbí, tak to řeknu a žádám nápravu, viz zde.

Dále jsem se dozvěděl, že on jediné, co vidí jako dobré, je počínání doubleshotu, že když jde do šálku (Můj šálek kávy, jejich vlajková kavárna v Karlíně), tak ví, že se na to těší. Můžu mu dát sice za pravdu, že příprava kávy v Šálku je na perfektní úrovni, ovšem problém už tam nastává s obsluhou. Často se tam proces objednávání kvůli přeplněnosti prodlužuje na šílenou čtvrthodinu (přejme jim to), ale že bych si tam šel povídat o kávě? Co ale člověk nevyčte z nápojáku, tak se nedozví. Tamní obsluha výřečností zrovna netrpí. Když jsme tam byli poprvé těsně po otevření, tak mi servírka po objednání espressa dokonce řekla: "A víte, že to je to malý?"

Když si tam člověk objedná nějakou alternativku, tak je obsluha ráda, že si jste sami schopni vybrat a žádnou zpětnou vazbu nepožaduje. Navíc to, že se doubleshot rozrostl o dva espresso bary - do alzy a megapixelu je skutečnost, o které pořád nevím, co si mám myslet. Alza je příšerný prostor v ještě šílenější tržnici nepřímo sousedící s vedlejším vykřičeným domem. Nikdy jsem tam nešel a ani se netěšil (jak bych přece na doubleshot měl), protože čekání na elektroniku mi tam, dokud poboček Alzy nebylo víc, přišlo nekonečné, teď si ho sice člověk aspoň může zpestřit, ale že bych tam vyrazil jen tak z plezíru na to malý espresso...

Dál mne rozezlilo, když barista tvrdil, že káva v mamacoffee není dost dobrá, protože není výběrová (je to asi jako by vás uspokojilo víno označené vinětou pozdní sběr a nepožadovali byste slámovku - v kávě už žádná vyšší meta, než cup of excellence není, bohužel stejně jako u vína, i u kávy je potřeba velká náročnost uživatele, který je schopen takovou kávu docenit). To mě přesvědčilo, že barista byl opravdu dlouho v Londýně. Z kavárny v Korunní Original coffee se totiž stal obchod, který rozjel i jinou, než fairtrade kávu a cup of excellence také nabízí. Navíc si myslím, že káva, která je fairtrade, je důležitá právě proto, že nepřináší hoňku po soutěžích, aby získala ocenění, ale její hlavní devíza je právě ten férový obchod. Asi takových chuťových kvalit nedosahuje, což nejsem úplně s to posoudit, protože na to není můj jazyk kalibrovaný, ale i kdyby domorodci takovou kávu vypěstovali, tak je na každém, ať si vybere jakou nálepku pro svojí kávu chce - excelentní kvality, nebo takovou, která může pomoct zlepšit podmínky pěstitelů. Nehledě na to, že většina lidí (koncových uživatelů) na to dost upřímně kašle.

Všechno mne to ale dotlačilo k tomu zamyslet se nad tím, proč tento člověk, místo aby docenil snahu a pokrok, který jsme od dob turka a instantu udělali, naváží do někoho, kdo se také snaží, možná ne tak dogmaticky a nezvěstuje kávu orazítkovanou pečetěmi kvality, povědomí o kávě obecně zvýšit. Vůbec nejsympatičtější mi pro běžného člověka přijdou 3 videa ze série Peklo na talíři, kde Roman Vaněk společně s Michalem Křižkou (Coffeesource) učí lidi hezky pěkně od začátku: káva a její výběr, espresso aneb jak má vypadat, domácí příprava kávy /alternativní?/ (ač i sem se občas nějaká ta chyba vloudí - u dílu espresso nesmyslná vizualizace kávových nápojů na konci, u domácí přípravy nebyl prolit u dripu filtr horkou vodu před nasypáním kávy).

Myslím si, a doufám, že nejsem sám, že je důležité, aby se zde vytvořila scéna, která bude rozmanitá. Není potřeba stírat konkurenty ve stejné kategorii. Je naopak potřeba si uvědomit, že je ocenění hodné  vysvětlit co největšímu počtu lidí, že to, co najdou v lahvi prášku, nebo v krámě se povalující na spodní polici (popřípadě v nablejskané kapsli) není nic, co by přidávalo na jejich kondici a pomáhalo to jejich zdravotnímu stavu. Často se mi stává, že mi lidé v kavárně, když je namísto čaje přesvědčují o kávě, řeknou, díky těmto šíleným zkušenostem, že je z kávy bolí žaludek.

Důležité je tak, stejně jako například v umění, vytvářet kritiku, která bude konkrétní a podněcující, protože tento podivný druh kávového snobismu mi opravdu nechutná.

 

Reklamní blok:
SALOME tančíš v němém okruhu usmíváš se a z očí ti tečou krvavé kapky bez slzí křehce zabíjí rty a ruce horké jako láva vesuvu a ty tančíš tančíš do kruhu chceš po mne víc a víc kapky krve zajizvené rány zřítelnic kde potoku pramen pramene smrt je smrti pramen kamenem skut tančíš a já vkládám do úst ostruhu ze tvých ramen křičí smrt máš řinčivý úsměv a nezbývá než smeknout věčný dobrodruhu nezbývá než hlavu setnout seknout a vykašlat srst zalapat po dechu nemít stud neznat se k člověku kloktat rtuť
Pláčeš? Ne, usmíváš se
Sama sebe suď
Stanislav Hampl

shodpověď13:0310.7.2013 13:03:18
Jiří Tashi VondráčekOd čepičáře12:088.7.2013 12:08:23
HonzaČeský obchodník15:5226.6.2013 15:52:58
eliskakava v prahe12:1124.6.2013 12:11:57

Počet příspěvků: 4, poslední 10.7.2013 13:03:18 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Stanislav Hampl

Stanislav Hampl

Můj blog chce být trošku jiný, a zároveň chce ukázat svět okem studenta a zprostředkovat občas i nějaký další rozměr v podobě pohledu do světa literatury.

Student, který rád píše

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Co právě čtu

  • Michel Tournier - Pátek aneb lůno Pacifiku
  • Oldřich Mikulášek - Agogh

Co právě poslouchám

Oblíbené stránky

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.