Štěbetání bez smyslu

pondělí 8. červenec 2013 10:00

internety

Nedělám to moc často, že bych se potřeboval vracet k tématům, které jsem už jednou zmiňoval, natož na ně znova reagoval, ale někdy je to prostě potřeba. Hnisalo to ve mně jako vřed a jeden zeleninou se ohánějící tvor to všechno korunoval.

Na začátek bych rád předeslal, že toto je můj osobní blog (již 6 let) a názorově svobodná platforma, která se řídí pouze ustanoveními provozovatele blogu.

Vraťme se ale k tématu. Poté, co jsem zde nalepil poslední příspěvek, tak jsem si říkal, že dost zapadl. V diskuzi se po několika dnech objevil jeden jediný souhlasný názor. Trošku mne zarážel rychle stoupající počet čtenářů, ale vypustil jsem to. Načež jsem se dozvěděl, že na twitteru se k tomu někdo vyjádřil. Nejdřív si říkám, proč se nevyjádří tady, když je tu i pro normální lidi z venku přístupná diskuze?

Přiznám se, že twitter nechovám zrovna dvakrát v lásce. Je to umění vyjádřit se prostřednictvím 140 znaků. Bohužel toto šermování s písmeny má ale za příčinu častokrát zmatené a urážlivé tweety s bulvárním nádechem. Abych neříkal jen negativa, tak jsem si na něj malinko opravil názor, když jsem s otevřenou pusou na jedné z posledních PechaKucha Night sledoval analýzu vývoje prostřednictvím zpráv na twitteru bezprostředně po výbuchu nálože v cíli bostonského maratonu.

Ovšem v lásce nebudu mít twitter ani nyní. Našel jsem si totiž účet v minulém článku zmiňovaného Jiřího Sládka (který si říká coffeejihad – svatá válka za kávu, myslel jsem, že tyhle nicky skončily v propadlišti dějin společně s xchatem). Co asi můžete čekat od člověka, který si takhle říká? Dál o sobě píše, že je kávový evangelista, coffee nácek (abyste lépe chápali - běžně se lidem, kteří se více o kávu zajímají, říká coffee geek, ale těch už je dnes přece jenom hodně, takže ti ještě víc top, co jdou stejně jako náckové přes mrtvoly, tak jsou coffee náckové - zamysleme se nad tím, kdo si asi může říkat dobrovolně nácek, je na to hrdý, a okolí ho neodsoudí? Tenhle člověk má tedy na svém profilovém obrázku nějakého jihadistu s dvěma samopaly a dole napsáno „Vigilante barista“. Už se těším, až bdělý barista vyfouká z popela bájného fénixe Ordo Lumen Templi a bude pro Dana Landu vařit kávu v bazilice sv. Petra a Pavla s plápolající pochodní v ruce a s bdělým přístupem ke všem nepravostem.

Chápu, že z toho, co jsem napsal, měl přímo flagelantskou radost. Bohužel došlo k mýlce, když si to on a jeho kamarádi přebrali tak, že já zastupuji firmu, ve které pracuji a říkám, že všechno ostatní je špatně, naopak takto se prezentuje bdělost sama. Nejvíc mne ovšem hořce rozesmálo jeho konstatování, že potřebuji obejmout. Tak se bohužel zachoval velký věrozvěst, když namísto diskuze pod článkem využívá twitteru, aby ho pak jeho kámoši – narcistní náckové mohli plácat po ramenou, jak to všem natřel.

Na článek bohužel nezazněla žádná konkrétní výtka, všechno jsou to, jak říká můj kamarád Saša, hejty skupinky lidí, co se takhle spolu baví a je to baví! Vůbec mi twitter v tomto případě přijde jako naprosto nadbytečná záležitost (taková „drbárnička“ v hezčím obalu), kde diskuze probíhá podobně po česku jako diskuze pod články na Novinkách. Už tam chybí jenom to, aby si začali vyčítat, čí prabába neumí plavat do kopce, nebo jestli autor příspěvku napsal správně "i/y" ve slově mi/y.

Ještě bych se rád vyjádřil k příspěvku jednoho čepičáře. Sám pan Sládek nám ve svém kázání kladl na srdce, abychom nebyli indoktrinováni a byli otevřeni ke světu. Této možnosti svobody plně využíváme. Proto nechápu Vaši poznámku směrem k mému zaměstnavateli, který mi toleruje osobní názor? Takže tam kde pracujete vy, tak všichni sdílíte jeden firemní manuál na pravdu? Možná bych spíš být Vaším zaměstnavatelem přemýšlel nad tím, jestli Vaše označování někoho „kikotem“ (a to jste ani neměl tolik kuráže napsat to pořádně) bez nějaké osobní znalosti neuškozuje Vaší pověsti, potažmo pověsti Vašeho zaměstnavatele. Myslím, že takovým chováním, kdy ukazujete, jen jak umíte urážet, nevytváříte dobrý obraz o Vaší inteligenci, toleranci a otevřenosti.

Jedna z posledních poznámek na konec. Stalo se mi to ani ne před rokem, když jsem se vrátil celý rozzářený a plný dobré nálady a atmosféry ze zavírací párty Bajkazylu na Náplavce, a řekl o tom jednomu spolustolovníkovi (další všeználek), tak mi odvětil, že toho komunistu Kobzu podporovat nikdy nebude. Tady u nás v malinké kotlince vždycky potřebujeme nějakou škatulku – komunista, nácek, černoprdelník. Nejsmutnější ale je, když si tu nálepku na čelo vezmeme za svou dobrovolně a sami a ještě k tomu jsme na ni pyšní.

 

Pozitiva

Nejvíc mne překvapuje celý (14denní) vývoj situace, který už pokračoval bez jakéhokoliv mého přispění. V podstatě bych si mohl udělat v powerpointu prezentaci jako již zmiňovaný pan na PechaKucha a v ní sledovat sled událostí (retweety, hashtagy a názorová rozpolcení), co zmůže jeden napsaný blog. Kromě twitterového osočování se například pan Cuketka ustrnul a napsal za jeden měsíc dva blogy, které byly autorské a nikoliv sponzorované (i když je to jen zamyšlení nad posledními pěti lety v pražských kavárnách). Taky už Vás nebaví ty shity šity na míru?

Pak proběhl v pořadu Ve vlastní šťávě Rachada Hugo Hromase radiofejeton, který se nad celým tím problémem s nadhledem zamýšlí (zde). Něco bagatelizuje, něco banalizuje, ačkoliv díky tomu naplňuje hravou formu fejetonu, který je značně autorsky dokreslen (což v záplavě nudné tištěné žurnalistiky působí svěže a zajímavě).

Nejpozitivnější na celé věci ale je efekt, kterého jsem spíš nechtě docílil. Je vidět, že lidí, kteří se o kávu zajímají, je hodně (ať už jde o to, že je to teď hrozně hip, anebo o to, že jsme se konečně po dvaceti letech od revoluce začali dostávat z nadvlády velkých řetězců a jejich směsí) a že to je poměrně nekonzistentní a živá scéna, která může ještě v mnohém překvapit.


Reklamní blok:
Když snim spim vidim a jim jak koukáš rozestlaná k ránu jak do příboje okeánů Knučíš kvílíš řveš a šílíš jak voláš potápíš se a pneš se k včerejšku víc než k dnešku jak srdce ze srdce si rveš voláš k tomu své bohy jejich kněžku Jak mlčíš žhneš pálíš a jseš v hlavě nezbylo mi nic a na ní nic
nic než pleš


Make coffee not war

Stanislav Hampl

shodpoved odpoved odpoves17:578.7.2013 17:57:47
Klára DonathováOdpověď na odpověď16:488.7.2013 16:48:14
shodpoved16:188.7.2013 16:18:14
shodpoved16:138.7.2013 16:13:10
Klára DonathováKonkurence?15:408.7.2013 15:40:08
shjeste neco13:568.7.2013 13:56:39
shodpoved13:528.7.2013 13:52:40
Jiří Tashi VondráčekOdpověď na odpoved13:328.7.2013 13:32:08
shodpoved13:158.7.2013 13:15:04
shodpoved13:098.7.2013 13:09:18
Jiří Tashi VondráčekPodoktnutí12:388.7.2013 12:38:49

Počet příspěvků: 11, poslední 8.7.2013 17:57:47 Zobrazuji posledních 11 příspěvků.

Stanislav Hampl

Stanislav Hampl

Můj blog chce být trošku jiný, a zároveň chce ukázat svět okem studenta a zprostředkovat občas i nějaký další rozměr v podobě pohledu do světa literatury.

Student, který rád píše

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Co právě čtu

  • Michel Tournier - Pátek aneb lůno Pacifiku
  • Oldřich Mikulášek - Agogh

Co právě poslouchám

Oblíbené stránky

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.