Kávový fašismus?

neděle 29. září 2013 08:00

z mého rodného kraje...
ségra

Kam daleko se až dát zajít, když chcete vytvořit sexy titulek u jednoho, jinak vcelku inteligentního, rozhovoru? Má vůbec smysl ještě používat slova a jejich pravé významy? Nebo se už oddělila forma od ideje a zůstává jen vyprázdněná nádoba, která se může ohýbat podle toho, jak a komu se zrovna hodí.

Nevím, kolik lidí četlo minulý týden Metro (v pondělí nebo úterý), kde vyšel článek/interview s jedním z předních českých baristů Adamem Dvořákem. Příjemný rozhovor o kávě, pokrocích v tomto oboru a atmosféře ovšem lemoval nadpis: „Kávový fašista?“ Tenhle superbobmák titulek se ve své senzacechtivosti podobá inteligenci titulků v bulváru (a že vím, o čem mluvím). V čem to spočívá? Do titulku napíšete něco, co sice je pravda, ale vlastně vůbec ne tak senzační, což vám dojde až po přečtení celého těla článku. Například v tomto rozhovoru se po několika řádcích dozvíme, že Adam není barista, který by vařil kávu na, dnes tolik častých, pochodech neonacistů, tak jak bychom podle titulku mohli čekat, ale že je to vlastně príma kluk, co se zajímá o kávu, jen ji bere trošku vážněji. Super, ale proč teda fašista?

Jarda mi kdysi říkal, že pojem fašista (jakože mega guru, který svými striktními názory chce přetvářet okolí) má svoje kořeny už kdesi kdysi a původně se používání a vyprazdňování tohoto pojmu týkalo úplně jiného oboru. Je mi to jedno! Myslím, že v dnešní době a inteligentní společnosti nemá tento pojem svoje místo. Pokud mě někdo označí za fašistu, nácka nebo jakoukoliv jinou mutaci tohoto krajně pravicového pojmu, tak se mám stydět, nikoliv to brát za svoji silnou stránku. Když se enfant terrible britské královské rodiny před několika lety objevil na párty v hnědé uniformě s hákovým křížem na paži, tak se také musel zastydět a před všemi omluvit…

Možná to všechno souvisí s jednou vzpomínkou z dětství a mojí maminkou. Když jsme jako malí jezdili na prázdniny na malé město tak, protože jsme bydleli ve stavení, ke kterému patřily rozsáhlé hospodářské objekty, tak bylo všude mnoho much. Já a můj bratranec jsme v šesti sedmi byli pořádní prevíti, a tak nás nenapadlo nic lepšího, než že jsme mouchy chytali, zavírali do krabičky od sirek, a potom pod ní přejížděli zapálenou sirkou, až se mouchy udusily.

Když jsme se pochlubili mojí mamce, tak se na mě podívala, oči se jí zalily slzami (už nevím, jestli z breku nebo vzteku) a řekla mi, ať se stydím, že její syn dělá stejnou věc na zvířatech, jako dělal jeden z největších tyranů lidské historie na lidech. Ten a další den se mnou už nepromluvila.

Chci tím právě říct, že by bylo lepší, bez rozdílu toho, jakým toto slovo prošlo vývojem v posledních několika desetiletích, nechat mu tu ostudu, kterou si zaslouží a vymyslet si nějaké jiné lepší, optimističtější a možná kreativnější. Jednou to možná byl vtip, ale opakovaný vtip…

Nejvíc mě na tom zaráží, že to vše si odpovědný redaktor dovolí napsat v době, kdy všude eskaluje silná nesnášenlivost proti romské menšině a náckové pochodují skoro v každém větším městě lidem bezostyšně pod okny.

Pro dokreslení ještě stojí za to poslechnout si pondělní vysílání Radia Wave z Duchcova (zde). Protože pak se Vám stane, že až příště budete vyslovovat sousloví coffee nácek, možná Vám při tomto opakovaně se opakujícím vtipu ztuhne úsměv na rtech (ostuda Vás lískne). Všechno mi to tak trochu připomíná můj dávný článek Nerudnej Neruda, o tom jak se jistá mládež ráda oslovuje slovem „buzno“ (zde), ale to naštěstí odešlo stejně jako hity kapely Nightwork.

Takže už žádný kávový fašismus, ani ten lattentní.

 

Reklamní blok:

natáhlas ruku krví byla zbrocená a já se zalekl utíkal nocí vítr mi česal skráně a v tom jsem tě uviděl jak slepá kreslíš maně svými rty do písku čaruješ obrazce co podobna krvi prvý druhý prvý druhý prvý každý jen k nebi hledí a vzývá hospodina do srdce svého na sklenici vína

Stanislav Hampl

Stanislav Hampl

Stanislav Hampl

Můj blog chce být trošku jiný, a zároveň chce ukázat svět okem studenta a zprostředkovat občas i nějaký další rozměr v podobě pohledu do světa literatury.

Student, který rád píše

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora

Co právě čtu

  • Michel Tournier - Pátek aneb lůno Pacifiku
  • Oldřich Mikulášek - Agogh

Co právě poslouchám

Oblíbené stránky