Prague Coffee Festival 2013

neděle 13. říjen 2013 09:00

Káva pro všechny

Rok se s rokem sešel, podzim začal kreslit do korun stromů jak zpitý malíř svými barvami a na zemi najdete rozpukané kaštany. Říjen už ale nepatří jen dětem, které ve škole tisknou listy na papír a vyrábí z kaštanů roztodivné figurky. Celý jeden týden v říjnu totiž patří kávě.

Druhý ročník Prague Coffee Festivalu visel ve vzduchu už v tu chvíli, kdy skončil ten premiérový. Ačkoliv měl několik vad na kráse, tak se toto rozhodnutí ukázalo jako šťastné. I letošní festival totiž ukázal, že o kávu je ve společnosti stále větší zájem a potvrdil, že je největší akcí svého druhu na území hlavního města.

Jako jeden z organizátorů o něm nemohu psát nezaujatě, protože mne naprosto strhla jeho atmosféra, ale myslím, že není na škodu ho popsat tak trochu ve stylu „Jeden den v mém životě“ právě proto, aby ti, co PCF13 (ne)navštívili, mohli vidět, co všechno stojí za přípravou takové akce.

Jen se chlapče, tuž!

Všichni silní muži mají sraz ve tři hodiny před radnicí. Je den před festivalem a já s kolegou Matějem nakládám do dodávky veškeré potřebné stoly, kávovary, mléko atd. Přijíždíme na místo okolo čtvrté, a pak už se nezastavím, buď jezdím pro další potřebné věci, nebo nosím, vykládám, zapojuji, stěhuji, přesouvám a přelepuji. Nové a vyzkoušené kávovary stojí s mlýnky na svých místech. Pro letošní rok jsme vymysleli dvě stage pro prezentaci kavárny, které na ni mají hodinu (i se čtvrt hodinou přípravu a následný úklid) a jeden stůl s espresso kávovarem, který bude po celý den patřit mamacoffee. Tyto tři stoly jsou to, co bude druhý den hlavní náplní mé práce.

Práce nám šla od ruky, ale bylo jí tolik, že si kolem deváté večerní vyžádala velké oběti v podobě úpadku energie, a tak jsme se posilnili výborným bramborovým salátem se sušenými rajčaty a kapary (pokud chcete na Vánoce změnu, doporučuji ho vyzkoušet) z vedlejší kuchyně v minorské kavárně.
obr1.jpgSaša a bramborový salát

Chvíli potom jsem pak neodolal před očima mi vyrůstajícímu stánku Cidre Premier - Cidrerie, jehož sladké plody jsem také nosil do prvního patra a objednal si jeden exkluzivní cidre – polosuchý. V půl dvanácté jsem končil. Odcházeli jsme na metro, já se zbytkem cidru a kelímkem. Kultura je potřebná i v metru.
obr2.jpgCidre Premier na cestě domů

 

Den D

Za chvíli je ráno, zvoní budík a v půl osmé už přešlapuji na nástupu. Čeká nás zkouška všech přístrojů, jističů - jestli dokážou jistit i při tak velkém odběru. Příjezd výrobků z pekárny a ujištění, že to opravdu nemůžu sníst, ale že to všechno můžu maximálně narovnat na tác. V tom shonu si akorát stihnu dojít pro festivalové tričko a naší pracovní uniformu s nápisem „Life is too short to drink bad coffee.“

Tato věta prokázala své opodstatnění hlavně při řízených degustacích, tzv. „cuppingu“. Výběr káv celého světa a několik českých a světových pražíren slibovalo zábavu na celý den. Oproti minulému roku byl omezený počet účastníků této degustace, což bylo, jak se následně ukázalo, všem ku prospěchu. Dalším místem, kde se odehrávala nedílná součást programu - přednášky, byl svatební sál vyzdobený znakem české republiky, před jehož vážnou majestátností jednotlivý přednášející předávali své myšlenky. Znovu se rozhořela debata o způsobu nákupu kávy a poctil nás svou přítomností i jeden z farmářů. V podobném duchu se nesl program i na dvoře radnice, kde hořel opravdový oheň a návštěvníci mohli pozorovat etiopský kávový obřad, prokládaný lekcemi pražení na malé degustační pražičce.
obr3.jpgV tu chvíli ještě prázdná přednášková/svatební síň

V přízemí jste pak po vstupu a šatně mohli kromě prezentačních stánků výrobců profesionálních gastro přístrojů vidět silnou enklávu zaměstnanců mamacoffee vycvičených speciálně pro alternativní přípravy. Vidět jste mohli všechny, které se dnes pod tímto pojmem provozují. Zde se nepodávala pouze káva z produkce pořadatele, ale veškerá přihlášená i na cupping. Kde jinde můžete zdarma ochutnat drip z vyhlášených britských, německých, českých a dalších pražíren?
obr4.JPGO pitný režim bylo dobře postaráno

Nyní už k samotným prezentacím kaváren. Program byl nabitý od desíti od rána až do osmi do večera. Kavárny se zde střídaly s přesností na minuty a nikde se nevyskytl žádný problém, když pominu Emu, která ze svého vystoupení vytvořila velkolepou show, ale bohužel i natolik energeticky náročnou, že na čtvrt hodiny vyhodila celý okruh elektřiny. Začněme ale popořadě. V deset hodin rozjížděli postupně se naplňující sál kavárny Pod lipami a Aero. Za bar se mohl postavit libovolný počet baristů, který oblažoval frontu postupně se trousících zákazníků různými přípravami, které si vymyslel. Od nás měly kavárny zajištěný funkční espresso kávovar a mlýnek. Po Aeru a Lípách přišlo komando v černém ze Starbucksu – vařili frenchpressy, dripy a rozlévali své studené nápoje ze zelené kávy. Na vedlejším stole pak vařila pro návštěvníky a rozdávala své úžasné slané brownies Dobrá trafika.

Nejvíce očekávaná byla samozřejmě prezentace již zmiňované kavárny Ema a Můj šálek kávy. Ema nasadila čtyři baristy nabídla divákům espresso i alternativní přípravy. Káva tekla proudem. Stejně tak to bylo i u prezentace Šálku, který nasadil dvě bandasky na filtrovanou kávu a zvládal tak obsloužit davy lidí a ještě jste si mohli oba vzorky porovnat, čemuž pomohl erudovaný výklad pana Tučka.
Obr5.JPGEma aneb kdo je tady šéf?

Po dvou zaběhnutých kavárnách přišly prezentace podniků, které k nám přicestovaly i z mimopražských oblastí. Kavárny Nebespán ze Šumavy a Předměstí ze Šumperka ukázaly, že kvalitní kávě se daří všude tam, kde o ni baristé pečují a správně ji vaří.
obr6.JPGJe libo espresso od Nebespána?

Prezentace všech kaváren se nakonec povedly a myslím, že mnohé z nich si našly své nové zákazníky. Za povšimnutí určitě stály ještě dvě, které ve svých prostorách vaří kávu z italských rodinných pražíren, a to Vescovi a Dobrá trafika (Vergnano). I přes vyšší stupeň pražení tyto kávy mnozí návštěvníci kvitovali s povděkem.

Jak se letošní ročník vydařil, můžu zhodnotit hlavně díky svým přátelům, kteří na festival přišli. Moje dvě spolužačky, které kávu pijí spíš občasně, odcházely po 4 hodinách na festivalu ve velmi usměvavém, leč mírně roztržitém stavu. Přeci jenom taková porce kofeinu zničila i některé již cvičené pijáky.

obr7.jpgLoučím se. Nashle!

Otištěno na blogu Storyous

Reklamní blok:

praská prastarý polibek
co dán vyšuměl do ticha
právě zhořkl
a těžce se polyká
rozmíchán se slzami
tvého milovaného sadu
zuzavírá cesty
co vedly do Říma

Stanislav Hampl

Stanislav Hampl

Stanislav Hampl

Můj blog chce být trošku jiný, a zároveň chce ukázat svět okem studenta a zprostředkovat občas i nějaký další rozměr v podobě pohledu do světa literatury.

Student, který rád píše

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora

Co právě čtu

  • Michel Tournier - Pátek aneb lůno Pacifiku
  • Oldřich Mikulášek - Agogh

Co právě poslouchám

Oblíbené stránky