Jak na knihu ne

úterý 12. listopad 2013 10:00

V minulých týdnech se na pultech knihkupectví objevila nová publikace, která má upoutat čtenáře hlavně před Vánocemi. Ovšem její obsah je mírně řečeno diskutabilní. Především obálka knihy nám neříká kromě kávových zrnek vůbec nic. Nenajdeme zde jméno autora, podtitul, zkrátka vůbec nic.


Blog jsi a v blog se obrátíš

Jak říkají v jedné své scénce členové divadla Sklep, kde parodují tehdejší televizní pořad Katovna a hodnotí Bibli: „Ve mně ta kniha moc velkou věrohodnost nevzbuzuje, protože autor se zde ani nepodepsal.“ Načež kontruje druhý: „Nooo, já napsat něco takového, tak se asi taky nepodepíšu.“ Možná mne to mělo v knihkupectví trknout, ale očekávání hodnotné knihy, která by přinášela nějaké novinky ze světa kávy a byla po odborné stránce hodnotná, mi zatemnilo mozek.

 

Stačilo ale pár tabulek a po bližším ohledání jsem propukl čiročirému zoufalství. Autor knihy sebral několik svých článků z blogu, doplnil je o obrázky z wikipedie a strašlivý poznámkový aparát a slepil to za kulantních 280 Kč dohromady.

 

Co se týče poznámkového aparátu, tak každé dítě školou povinné ví, že do zdrojů se wikipedie neuvádí ani při desetistránkové seminární práci, natož pak při publikaci. Platí u ní, že může rychle něco potvrdit, ale její informace častěji vedou spíše na scestí. Nevím, kdo autorovi poradil, aby dal všechny zdroje za každý článek (kapitola se tomu snad ani nedá říkat) a zabírá to zbytečně mnoho místa. Dělá se to pouze u akademických děl, u kterých je hutnost informací taková, že by se nakonec vše nevešlo, ale i tak se k takovému postupu uchylují autoři opravdu minimálně. Nemluvím ani o formátu „zdrojů“, který je naprosto šílený, prostě jen vyprsknutý odkaz. Při tom stačí použít i něco tak jednoduchého jako je generátor citací (citace.com) - zdarma.

 

Dále mne zaráží hutnost textu, která se spíš dá popsat jako mentální průjem. Většinu článků uvozují dva odstavce, kde ještě nějaký text je, ale nemá vůbec šmrnc, nikde nezačíná, ba ani nekončí (chybí mu i jednoduchá poučka: úvod, stať, závěr – nedej bože, že by autor došel ve slohových cvičeních dál). A nezachrání to ani občasné použití fyzikálních termínů (jejichž definice je převzatá od kamarádky wiki).

 

Nemůžu se ubránit pocitu, že internet a blogy mají své místo v současné době právě proto, aby se knižní trh nezahlcoval přesně takovými publikacemi. Bohužel jedinou regulací v tomto prostoru je ona neviditelná ruka trhu. Pokud seženete sponzora, tak si opravdu můžete vydat cokoliv.

 

Recpect the book!

Pokud se mám vrátit ke grafické stránce, tak mne zaráží nepřehlednost celé publikace, podivné tabulky na celou stránku. Vůbec nechápu, proč na křídovém papíře skoro na každé druhé stránce je dvojstránková fotka, která nevyniká ani ve stylingu, ani v kompozici, ba ani v technickém provedení (stejně jako u Sklepácké Bible jsou to asi ty stránky, které oceníte při četbě na toaletě). Nehledě na to, že jedna z posledních fotografií – u receptu na muffiny (a vůbec nechápu, co tam dělá samotný recept) - vypadá tak sexy, že bych se hned do jeho tvorby pustil. Přebije jí snad jen reklama na doubleshot, s dalším z obrázků ze série a la Trnky brnky, které mne nikdy nepřestanou překvapovat (problém je, že trnky byly /možná ještě jsou/ při své kýčovitosti aspoň vtipné) – možná malované ve smyslu, že i špatná reklama, je reklama.

 

Skoro si říkám, že když dneska všichni volají potom, aby kávu vařili jenom profesionálové a respekt k surovině, tak na této publikaci je přesně vidět, jak důležité je ctít profesionály ve všech oborech – redaktory, korektory, typografy i grafiky. Bez nich opravdu kvalitní a oku lahodící knihu nelze vytvořit (a respekt k drahému papíru také autor postrádá).

 

Bezedná sebedůvěra

V závěru bych si dovolil ještě jednu poznámku. Když autorovi tolik jde o to, jestli se káva vaří, nebo připravuje, tak by se měl zamyslet nad tím, proč používá u odhalené páky přídavné jméno bezedná. Pokud bych měl použít jeho zjednodušující zbraně, tak madam wiki říká: „Dno je spodní, obvykle vodorovná stěna nádoby, sudu, krabice a podobně. (…) Odtud také slovo bezedný (staročeština|stč. bezdna, propast), tj. schopný pohltit libovolné množství tekutiny, peněz a pod.“ Páka není nádoba, tudíž nemá dno! Dno má hrneček, nebo sklenička, do které připravená káva teče. Vím, že vědro má občas ve dni díru, ale to není tento případ. Jinak se slovo bezedný používá spíš v případě, kdy se jedná o něco abstraktního jako bezedný nápoj (KFC, IKEA), ale probůh pokud má pákou káva protékat 30 vteřin, tak ani z tohoto významu ji nemůžeme považovat za bezednou.

 

Těšil jsem se, že vánoční trh konečně nabídne publikaci, která by snad mohla sesadit z pomyslného trůnu známou knihu Petry Veselé O kávě, ale slovy Sklepáků to na mne působí jako by někdo přišel a řekl prostě: „Vybli Bibli!“ Pár informací se v knize dočtete, ale radši si je najděte na internetu, jinak na Vás padne předvánoční deprese z nejhůře promrhaných peněz.

 

Jde tedy o to, kdo dokáže zvednout hozenou zástěru a napíše knihu, která by převyšovala z dnešního hlediska v něčem již zastaralou Bibli od Petry Veselé, nebo aspoň přeloží do češtiny nějakou důležitou zahraniční publikaci. Knize Vadima Charkovského Jak na kávu bych udělil pomyslné nevermore.

 

Otištěno na blogu Storyous

Reklamní blok:

Dneska ses na posteli nachýlila sama jak lesní panna usmála ses nadrobila pár kousků chleba saloména srkala kafe a hladila cíp peřiny rty se ti pohybovaly ale nevyšel z nich hlas hrudník se ti vzdouval krk natahoval avšak hlasivkami cloumal ďas
Stanislav Hampl

Stanislav Hampl

Stanislav Hampl

Můj blog chce být trošku jiný, a zároveň chce ukázat svět okem studenta a zprostředkovat občas i nějaký další rozměr v podobě pohledu do světa literatury.

Student, který rád píše

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora

Co právě čtu

  • Michel Tournier - Pátek aneb lůno Pacifiku
  • Oldřich Mikulášek - Agogh

Co právě poslouchám

Oblíbené stránky