U krbu

úterý 4. únor 2014 10:00

Mám rád, když za okny mrholí a skla se rozpíjí pod přívaly vody. Koukám z okna do lesa a vidím jen rozmazané zelené a hnědé shluky větví a kmenů. Uvnitř je ale dobře, protože stromy, které ještě před rokem stály v dešti venku, hoří v krbu a sálají teplo.

Kdekdo si u krbu představí starou houpací tonetku, dýmku a papuče, ale tento středobod nejednoho obýváku je nadčasový a moderní i dnes. Krb je symbolem rodiny a domácího tepla. Hodně lidí si na něj pokládá zarámované fotky svých potomků, kteří jsou často vyfoceni při svých velkých úspěších.

Krb stahuje celou rodinu do jednoho pokoje, protože v ostatních se většinou netopí (pokud se jedná o starší domy). Kumulace obyvatelů objektu pak značná a veškeré činnosti se tak odehrávají pohromadě. Často se vytvoří čtenářský klub, klub hráčů deskových her a nejsou ani neobvyklí individualisté koukající do plápolajícího ohně.

JÍNÍ
Bohuslav Reynek

Únavou podzimní traviny lehly,
úsvitu krůpěje motýli zkřehlí
pijí;

zdvihají křádla svá, ale již nevzletí,
na květech zavřených zelenou perletí
planou.

Také jdu unaven, žampion u cesty,
bílý a křehounký jak šat nevěsty,
sbírám.

Žampion loupám, ruka jím voní;
srdce mám těžší, než jsem měl loni,
láskou.

Žampion loupám, voní; vtom stáda
bílá zřím v duši, Jeseň je mladá
pase.

Přečistá, dobrá Jeseň tu stojí,
ledovou roušku na hlavu svojí
váže.

Za povšimnutí stojí v tomto počasí ale i krajina, která ztroskotala někde mezi podzimem a zimou. Všude je sice plno bláta, ale některá místa v přírodě jsou překvapivě zelená a jiná ještě strakatě barevná. Toulky krajinou, která občas překvapí sněhem, mají své kouzlo. Vzduch je příjemně vyčištěný zimou a voní uzeně po dřevě.

Proto je toto bezčasí i obdobím zabijaček a jiných veselic. Nejraděj mám pak uzení masa, které se po několika týdnech po naložení vyndává ze sudů a pomalu, velmi pomalu se udí v různých udírnách podomácku stlučených i profesionálně postavených.

Lidský organismus většinou v tomto období zpomalí, padá brzy tma a já mám chuť téměř pořád spát. Bohužel nemám nárok, a tak ranní vstávání do zimy a tmy vysiluje dvojnásob. Vlastně není ani moc kupodivu, že zrovna v tomto příjemném období má člověk čas si sednout, vyčistit dýmku, pořádně ji upěchovat a hezkou hodinku jen tak pokuřovat.

Reklamní blok:
Viděl jsem šílence v růžové kšiltovce s rovným kšiltem psal moudra Moudra co k celému světu promluví Co jsou růžová a jejich růžovost každý zná i ví.

 

 
Stanislav Hampl

Stanislav Hampl

Stanislav Hampl

Můj blog chce být trošku jiný, a zároveň chce ukázat svět okem studenta a zprostředkovat občas i nějaký další rozměr v podobě pohledu do světa literatury.

Student, který rád píše

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora

Co právě čtu

  • Michel Tournier - Pátek aneb lůno Pacifiku
  • Oldřich Mikulášek - Agogh

Co právě poslouchám

Oblíbené stránky